Nižší ceny jsou pro členy Balita klubu. Chcete do něj vstoupit?
Základní surovinou pro výrobu bílého vína jsou hrozny tzv. bílých moštových odrůd révy vinné. Při jeho výrobě se rmut (rozdrcené bobule) ihned lisuje a získává se čistý mošt ke kvašení. Pevné zbytky po lisování se nazývají matoliny. Odrůdy označované jako červené (mají načervenalé bobule – např. Tramín červený) rovněž slouží k výrobě bílých vín. Bílé víno se však dá vyrobit i z modrých odrůd, pokud se zkvasí jen jejich mošt, který u většiny odrůd neobsahuje téměř žádná barviva.
Aperitiv (z franc. apéritif nebo ital. aperitivo – "otvírající") je alkoholický nápoj, který se podává 15–20 minut před začátkem jídla. Zpříjemňuje čekání na pokrm a vyvolává či probouzí větší chuť na jídlo. Mělo by ho být skutečně jen malé množství a jde také o společenskou záležitost. Podává se nejčastěji 1 decilitr ve skleničkách nebo miskách s tenkým plátkem citronu. Zde platí: jiný alkohol, jiný způsob podávání. Už ve starém Římě se pil aperitiv, aby se připravil trávicí trakt na požitky z nadcházející hostiny. Časem se z aperitivu stala velmi sofistikovaná záležitost. Velkou zásluhu na tom mají Italové, právě v Itálii se zrodily aperitivy, jako je Campari, Martini nebo Cinzano. Aperitiv může být lehký – sekt, šampaňské, suché bílé nebo červené víno, nebo sladký – cinzano, becherovka, portské víno, martini, sherry.
Vyrábí se pouze z modrých hroznů (protože červené barvivo se nachází pouze v těchto odrůdách, a to ve slupkách bobulí). Při jeho výrobě se mošt nechá několik dní kvasit se rmutem (nakvášení). Slupky tak zůstávají v kontaktu s kvasící šťávou. Kvašení probíhá delší dobu a zpravidla za vyšší teploty než u bílého vína. V červeném vínu jsou tak ve vyšší míře třísloviny.
Sekt či někdy také šumivé víno je označení alkoholického nápoje, které je vyráběno primárním či sekundárním kvašením vína a nebo moštu. Sekt je šumivý nápoj, který je skladován ve skleněných láhvích s korkovým a nebo plastovým uzávěrem, jejž je možné tlakem sektu vytlačit z láhve. Označení sekt je převzato z Německa, kde bylo používáno od 18. století. Název sekt je občas zaměňován s názvem šampaňské víno, kterým se ale mohou honosit pouze vína z francouzské oblasti Champagne. Od roku 1908 se totiž jedná o chráněnou značku. Dalšími šumivými víny jsou španělská cava, italské prosecco, lambrusco, asti spumante.
Podle statistik je rum jako komodita nejprodávanější lihovinou na světě. Není divu, že bádání o jeho vzniku, pojmenování a vůbec o jeho existenci jako takové jsou velmi rozšířená. První zmínka o cukrové třtině se objevila již v roce 327 př. n. l. Dále v roce 636 n. l. Arabové přivezli cukrovou třtinu do Evropy. Cukr z této rostliny byl považován za luxusní produkt srovnatelný s kaviárem. V roce 1494 přivezl ze své druhé cesty na Kubu cukrovou třtinu Kryštof Kolumbus. Kolem roku 1620 bylo na Kubě zaznamenáno zhruba 50 cukrových rafinerií. V 16. století pak nacházíme zmínky o „ďábelském zabijáku“, „horké, pekelné a příšerné lihovině“, kterou pili otroci na plantážích. V této době nacházíme i první písemnou zmínku o rumu v „The Shorter Oxford Dictionary“. Ke konci 16. století se Rum používal i jako platidlo při obchodu s otroky. Na začátku 17. století posádky britských lodí začaly dostávat pravidelný příděl rumu. Později byl rum rozdávaný námořníkům ředěn vodou.
Bitters je alkoholický a někdy i nealkoholický nápoj s hořkou příchutí. Velmi aromatické druhy jsou obvykle konzumovány samotné nebo se sodovou vodou, jiné například citrónové nebo pomerančové bittery se mnohdy používají pro svou neopakovatelnou vůni do míšených nápojů. Mnoho bitterů má svůj původ v Itálii. Vyrábí se z vinné báze a obvykle voní po hořci a pomerančové kůře. Bitters můžeme podávat jako aperitivy, digestivy nebo pick-me-up, či do různých koktejlů.
Moderní historie tequily začala v 16. století. Španělům tehdy nechutnalo tradiční mexické víno z agáve, ale sama rostlina je zaujala. Zkoušeli destilovat cukernaté extrakty z různých odrůd agáve. Jejich úspěchem se stal Mezcal, pálenka z rostliny Naguey, což je jedna z odrůd agáve. Experimentovali dále a zjistili, že destilát je možné vyrobit z agáve, které rostlo v regionu Tequila a tak nová pálenka, když se pro ni hledalo jméno, byla nazvána na jeho počest. Město Tequila bylo založeno v roce 1656 v hornaté oblasti Mexika nedaleko Guadajary. V širokém okolí zde hojně rostla modrá agáve z jejíhož srdce se získává ta nejlepší medově sladká šťáva. Tato modrá agáve se sklízí po osmi až dvanásti letech a aby bylo možné pokrýt rostoucí současnou poptávku po Tequile, pěstuje se zde asi 90 milionů těchto rostlin.
Je lihovina se 40 - 50% obsahu alkoholu. Brandy znamená hořet (pálit) nebo destilovat. Jakékoliv ovoce, které postoupilo proces fermentace a poté bylo destilováno, je brandy. Brandy servírujeme v pokojové teplotě, asi do maximálně 20 °C, kdy se nejlépe uvolňují aromatické látky. Podává se po jídle jako digestiv a ke kávě.
Je nejskvělejší a nejelegantnější ze všech lihovin. Ale pěkně od začátku. Městečko Cognac leží v jihozápadní Francii, poblíž dvou okresů, Charente a Charente Maritime. V této oblastise pěstovala vinná réva od nepaměti. V 17. století tu spatřil světlo světa nový produkt vyráběný destilací místního vína koňak. Ten je podle mezinárodních dohod chráněn pouze pro výrobky s této oblasti. Koňak má zlatohnědou barvu a specifickou jemnou vůni. K výrobě se používají révové odrůdy: Ugni blanc, Folle blanc a Colombard. Celá oblast je dále rozdělena na šest regionů: Grande Champagne, Petite Champagne, Borderies, Fins Bouis, Bons Bois a Bois Ordinaires. Označování stáří koňaku hvězdičkami zavedl ve druhé polovině 19. století výrobce koňaku Maurice Hennessy. Dnes je jeho stupnice všeobecně zavedena a od roku 1947 zakotvena i právně.
Světově nejrozšířenější je skotská whisky, která se stala skotským národním nápojem. Vyrábí se ze sladového ječmene a v průběhu několika staletí se postupně měnil i způsob její výroby. Po vyklíčení je sladový ječmen usušen horkým vzduchem z ohně rašeliny. Je to právě rašelinové aroma, které dá whisky tu zvláštní neopakovatelnou vůni. Poté se ječmen semele a s vodou se směs formuje do mladiny, která se nechá zkvasit. Následně prochází dvojitou destilací. Sladová whisky vyráběná tímto způsobem se nazývá „single malt“. Dlouhodobé zrání v dubových sudech, je zřejmě klíčem k lahodné vůni whisky. Většina whisky zraje pět a více let. Irská whisky je známá již od 12. století. Vyrábí se z ječmene, ale také z pšenice, žita nebo ovsa a nesuší se přes rašelinu. Má kouřové aroma, které získává sušením zeleného sladu rašelinovým kouřem a kouřem z dřevěného uhlí z bukového dřeva. Kanadská whisky je destilát ze žita s přidáním kukuřice a sladového ječmene, má čarovně lehkou příchuť.
Začalo to ve státě Kentucky v bourbonském kraji, kde se poprvé v Americe vyrobila whisky s kukuřice. Zpočátku totiž skotští a irští osadníci na východním pobřeží USA vyráběli whisky z ječmene, jako ve svých rodištích, teprve později objevili nové obilniny pro výrobu whisky. Nejprve to bylo žito a později kukuřice. Bourbon se filtruje přes dřevěné uhlí a tím se dosáhne velmi jemné chuti.
V případě destilátů se jedná o lihovinu, která vzniká destilací rmutu připraveného z plodů či rostlin. Výroba destilátu probíhá tak, že se rmut destiluje, čímž vzniknou surové lihové destiláty, které se další destilací upravují na pitnou lihovinu. Poté se lihoviny předávají k úpravám, po kterých vznikají konkrétní alkoholické nápoje.
Likér je sladký alkoholický nápoj, často ochucený ovocem, bylinkami, kořením či jinými plody a někdy smetanou. Slovo likér pochází z latinského liquifacere, což znamená rozpustit. To odkazuje na rozpouštění chuťových složek v alkoholu při přípravě likéru. Likéry většinou nejsou stařené po dlouhou dobu, ale mohou při výrobě nějakou dobu „stát“, aby se jejich složky správně spojily. Historie Výroba likérů počala před staletími, kdy se oddělily od bylinkářské medicíny, často připravované mnichy, tak jako Chartreuse (čti šartrúz) či Benediktýnka. V Itálii byly likéry vyráběny již v 13. století.
Rodinná ovocnářsko-včelařská farma ŽUSY s.r.o. se zaměřením na zpracování ovoce a medu do formy kvalitních ovocných destilátů, likérů a medoviny byla založena v roce 2000 - manželi Ing. Marcelou a Josefem Žufánkovými a jejich syny Martinem, Josefem a Janem v malé obci Boršice u Blatnice ve Zlínském kraji. Vlastní ovocné sady, které obklopují výrobní areál, se nachází v jedné z nejlepších lokalit na pěstování hlavně modrého ovoce na Moravě. Z něho se vyrábí na moderním destilačním zařízení kolonovou technologii lahodné jemné pálenky s charakteristickou vůní a chutí, ovlivněnou zdejším mikroklimatem a podložím na úpatí Bílích Karpat v CHKO. Všechny produkty jsou vyrobeny převážně z vlastních surovin podle původních, osvědčených receptůr, bez použití umělých barviv, dochucovadel a aromat.
Hill’s likérka používá tradičních manufakturních technologií výroby likérů, lihovin i destilátů. Zaručuje skvělou kvalitu i chuť svých tradičních výrobků. V roce 1920 založil Albín Hill v Brušperku u Ostravy destilérku, která nesla jeho jméno a která pod vedením svého zakladatele v mladém československém státě výborně prosperovala. Pokračovatel rodu Radomil Hill se narodil v roce 1924 a jedinečný likérnický talent dostal již do vínku. Vzestup prosperující rodinné firmy zastavilo znárodnění. Albín Hill se se zánikem svého podniku nikdy nesmířil a krátce po něm jako šedesátiletý předčasně zemřel. Celoživotní sen se Radomilu Hillovi splnil až v roce 1989, kdy konečně mohl obnovit ztracenou výrobu Hill's lihovin ve své vlastní likérce. Jako první soukromý likérník v Československu začal s láskou budovat v Jindřichově Hradci likérnický provoz s velkým podílem ruční práce a klasickými technologickými postupy výroby likérů, lihovin a destilátů.